Že vám název nic neříká? Nebojte, hned se k tomu dostaneme. Starček je rostlina, kterou nedá moc námahy najít na suchých loukách ale narazit na něj můžete i v lesích, nebo na horských stráních. Nejčastěji byl k léčbě používán na severu naší republiky, kde mu lidově nazývají Kycol.
- Senecio ovatus, Senecio fuchsii = Starček Fuchsův
- Senecio sylvaticus L. = Starček lesní
- Senecio nemorensis = Starček hajní
- Senecio vulgaris L. = Starček obecný
- Senecio Jacobaea L. = Starček přímětník
- Senecio aureus L. = Starček zlatý
Kycol byl v dřívějších dobách považován za téměř všemocnou léčivku. Straček Fuchsův od ostatních rostlin velmi dobře rozeznáte, a to především díky typickému rozvětvení a svým nezaměnitelným žlutým květům. Paradoxně je Kycol často zaměňovaný se za jinou léčivou rostlinu – Zlatobýl.
V léčitelství se používal zejména v podobě odvaru – na drobná zranění a oděrky. Odvar se požívá pouze zevně, vnitřní užívání se důrazně nedoporučuje. Proto ho také není možné koupit běžně v lékárnách. Kycol obsahuje třísloviny ale zřejmě i některé kancerogenní látky.
Někdy se rostlina využívala k zastavení krvácení, jindy při křečích různého původu. Jak již bylo zmíněno, jeho vnitřní užívání není doporučováno, oproti tomu ho lze využít zevně. Obklady z listů starčeku můžeme přikládat například na různé ranky a zanícení, se kterými se relativně rychle vypořádá.
Kycol je díky svým vlastnostem velmi často zpracováván do formy homeopatika. V nich naleznete starček zlatý, starček obecný, nebo starček přímětník.
Starček zlatý – díky mnoha studiím bylo ověřeno jeho příznivé působení na problémy močových cest a jaterní cirhózu. Starček přímětník pak najde uplatnění na potíže pohlavní.
